Legendární prostor Ostravice-Textilie, který mladší generace může znát jen z vyprávění, se v sobotu dvakrát zaplnil zvídavými žlutými helmami. Ty dostaly jedinečnou možnost nechat se provést zchátralým luxusem obchodního domu a pozorovat, jak mu Miřenka Čechová se skupinou mladých umělců alespoň na jeden den vdechla nový život. A název mluvil za vše: Rise again, rise, My dust!
Tenhle site-specific nerozvířil jen leta starý prach, ale oprášil i staré vzpomínky. Probudil minulost a dal ji do kontrastu s přítomností. Opustil realitu a nechal se unést do světa myšlenek a představ. Vzkřísil prostor, který už by asi byl dávno zapomenut, kdyby opuštěně nestrádal uprostřed města. Proměnil staveniště v taneční stage. Povzbudil umělce a přinesl naději současné kultuře, která teď stejně jako Ostravica posledních dvacet let bojuje o život. Ale přitom nenaservíroval nalinkovaný příběh, naopak nechal ostatní, ať si napíší vlastní.
A ten pocit, že každý z diváků i účinkujících dost možná viděl či prožil úplně jinou inscenaci, byl nakonec možná ten nejzajímavější. I diskuze po představení potvrdila, že interpretace jednotlivých pasáží, postav a prvků se hodně různily a každý si tak z Ostravice odnesl novou, v některých případech první, osobní vzpomínku.
Text: Klára Huvarová, Foto: Marek Dušek, www.dushkovi.cz
留言